Patrick Jambon se narodil se v roce 1966 v Lyonu, studoval video na akademii v Düsseldorfu (v letech 1988–1993), ne náhodou v třídě Nam June Paika. Poté studoval na akademii mediálních umění v Kolíně a v letech 2002–2005 „Art in Context“ v Berlíně. Sám hovoří o dvou chronologických směrech ve své práci. I přestože jeho dílo vyjadřuje celistvou výpověď, jeho výtvory z let devadesátých ironicky citovaly spíše pomíjivé situace, jako sochy s minimální a náhodnou interakcí. Až jeho pozdější práce jsou více sociálně orientované a vyžadující účast „publika“. Tyto intervence nazývá raději „interaktivními instalacemi“ než performancemi.Díky prostředí či sociálnímu kontextu se jeho tělo stává samo sobě vyjadřovacím nástrojem; chůze sochařským prostředkem.
Nahota Patricka je stejně jako celé jeho dílo artificiální, je technicistním přídavkem k naší přírodní přirozenosti – béžovým overalem ze syntetické tkaniny. V ní, barevně sladěn, přenáší v performanci pro FNAF 3 po předem nalezené uzavřené trase, béžové krabice s neznámým, patrně žádným obsahem. Jeho pohyb je cyklický a mohl by být nekonečný. Jedinou změnu, která ale určuje pouze jednu proměnnou, do něj může vnést divák. Po každém kole si od něj totiž nechá Patrick hodem kostkami na display smartphonu určit, kolik krabic si má tentokrát na cestu vzít. Nekonečný robotismus, který s sebou do monotónnosti strhne i hru.
Fotogalerie
